Severská cesta: Proč alternativní finský přístup k psychóze proniká do celého světa

Autor: Alex Riley

Zdroj: https://www.positive.news/society/the-finnish-approach-to-psychosis/

V 80. letech 20. století vyvinuli finští psychiatři přístup k léčbě duševních onemocnění, který výrazně zlepšil výsledky léčby osob v krizi. Pětiletá studie "otevřeného dialogu" ve Velké Británii se blíží ke konci, a tak se Alex Riley, jehož rodina poznala náš systém péče o duševně nemocné zblízka, setkává s lékaři, kteří věří, že výsledky by mohly přinést revoluci v léčbě duševních chorob v Británii i mimo ni.

Selhal přístup k duševním chorobám založený na užívání medikace?

Novinář Robert Whitaker se více než kdy jindy obává, že psychiatrická medikace přináší více škody než užitku.

Sdílím překlad zajímavého rozhovoru s Robertem Whitakerem, zakladatelem a ředitelem Mad in America, pro časopis Scientific American. Překlad publikovala na svém webu Česká společnost pro duševní zdraví. Když vydržíte číst až do konce, najdete zde velmi pozitivní a nadějeplné myšlenky!

Charles Eisenstein: Vzpoura duše

Originál textu najdete zde: https://charleseisenstein.org/essays/mutiny/. Můžete si také zobrazit PDF verzi textu a text si stáhnout nebo vytisknout.

Deprese, úzkost a únava jsou podstatnou součástí procesu metamorfózy, který se dnes odehrává na naší planetě, a jsou velmi významné, protože vrhají světlo na přechod ze starého světa do nového.

Když se rostoucí únava nebo deprese stanou vážnými a je nám diagnostikována mononukleóza, syndrom chronické únavy, hypotyreóza či nedostatek serotoninu, obvykle pocítíme na jedné straně úlevu a na druhé straně znepokojení. Znepokojení: něco se mnou není v pořádku. Úleva: alespoň vím, že si nic nevymýšlím; teď, když mám diagnózu, mohu se vyléčit a život se může vrátit do normálu. Vyléčení těchto stavů je však samozřejmě neodhadnutelné.

Léčba bez medikace v Norsku: Soukromá nemocnice se dostává do centra dění

 Autor: Robert Whitaker - 8. prosince 2019

Původní text a zvukový záznam v angličtině najdete na portále Mad in America zde:

https://www.madinamerica.com/2019/12/medication-free-treatment-norway-private-hospital/

Můžete si také zobrazit PDF verzi textu a text si stáhnout nebo vytisknout.

Centrum zotavení Hurdalsjøen [Hurdalsjøen Recoverysenter], což je soukromá psychiatrická nemocnice, která se nachází asi čtyřicet minut severně od Osla, na břehu nádherného jezera Hurdal [sjøen = jezero], bylo založeno ředitelem Ole Andreasem Underlandem, aby poskytovalo „bezlékovou“ péči těm, kteří o takovou léčbu stojí nebo chtějí vysadit psychiatrické léky. Norský ministr zdravotnictví naléhal na veřejné psychiatrické nemocnice, aby takovou léčbu nabízely, a tato soukromá nemocnice se k tomu odhodlala dříve než jakákoli veřejná nemocnice.

[Centrum zotavení] Hurdalsjøen bylo otevřeno 1. dubna 2015. První osobou, která se objevila v jeho dveřích, byla jednatřicetiletá Tonje Finsåsová a její zdravotní historie by vydala na několik svazků. V osmi letech se u ní objevila porucha příjmu potravy, v jedenácti letech jí nasadili antidepresiva, a tehdy se začala řezat, pak přišel předpis na benzodiazepin a brzy se s překvapivou frekvencí pohybovala po psychiatrických odděleních. Do Hurdalsjøenu přišla s recepty na 31 léků, včetně tří antipsychotik, a s bilancí 220 hospitalizací. Většinu z předchozích tří let strávila v izolaci v psychiatrické léčebně v Bergenu, kde na ni neustále dohlíželi dva ošetřovatelé a často byla přikurtována.

„Nové pojetí psychiatrie“. Rozhovor s Peterem Stastnym

Disidentský psychiatr se zamýšlí nad více než čtyřmi desetiletími práce na prosazování přístupů k péči založených na lidských právech.

Autorka: Leah Harrisová, 19. února 2020

Původní text a zvukový záznam rozhovoru v angličtině najdete na portále Mad in America zde:

https://www.madinamerica.com/2020/02/reimagining-psychiatry-an-interview-with-critical-psychiatrist-peter-stastny/

Můžete si také zobrazit PDF verzi textu a text si stáhnout nebo vytisknout.

Peter Stastny je newyorský psychiatr, dokumentarista a spoluzakladatel organizace International Network towards Alternatives and Recovery [Mezinárodní síť pro alternativy a zotavení] (INTAR). Pracuje na rozvoji služeb, které se vyhýbají tradiční psychiatrické intervenci a nabízejí autonomní cesty k zotavení a plné integraci.

Stastny často spolupracuje s lidmi přeživšími psychiatrickou léčbu na výzkumných a spisovatelských projektech, včetně knihy a velké výstavy v Newyorském státním muzeu The Lives They Left Behind: Suitcases from a State Hospital Attic [Životy, které za sebou zanechali: Kufry z podkroví státní nemocnice] (společně s Darby Penneyovou) a editovaného svazku Alternatives Beyond Psychiatry [Alternativy mimo psychiatrii] (s Peterem Lehmannem). Režíroval několik dokumentárních filmů.

Níže uvedený [přeložený] transkript byl upraven kvůli délce a srozumitelnosti. 

Leah Harrisová: Nedávno jsem vás viděla na setkání s Dainiusem Purāsem, zvláštním zpravodajem OSN pro právo na zdraví. Možná byste nás mohl na úvod seznámit se svou současnou prací v oblasti lidských práv a spoluprací s OSN?

Peter Stastny: Vaši posluchači, kteří sledovali zprávy, které [Purās] v posledních třech až čtyřech letech připravoval, si museli všimnout něčeho dost radikálního, co přicházelo z OSN. A my v INTARu, organizaci, kterou jsem spoluzakládal asi před šestnácti lety, jsme jim poskytli spoustu podkladů a materiálů. Zvláštní zpravodaj a jeho spolupracovnice Julie Hannahová byli několikrát na konferenci INTARu a podařilo se nám je spojit se spoustou úžasných aktivistů z celého světa. To bylo opravdu zajímavé a důležité spojení, které pokračuje.

Vyhlášení cen Psych'o'scar

K letošní návštěvě Willa Halla v ČR

Sdílím svůj článek z lednových Fokusovin Fokusu Praha, který se vrací k listopadové návštěvě Willa Halla v Praze (správně by měl nést titul "K LOŇSKÉ NÁVŠTĚVĚ... ale to teď není důležité. ;-)

_______________

K LETOŠNÍ NÁVŠTĚVĚ WILLA HALLA – POZNÁMKY BORKA LACINY 

Vážím si Willa Halla jako umírněného zastánce svobody volby, obhájce lidské důstojnosti a rozmanitosti a příkladně lidského člověka. Tento nadaný učitel, aktivista, terapeut a kouč při své práci vychází jednak ze svých bohatých, nejednou velmi pohnutých zkušeností, zároveň však i z nemalé zásoby nejnovějších vědeckých poznatků.

Příběh Willa Halla

(Z anglického originálu přeložil e®go)

Už od dětství jsem se potýkal s extrémními city, hlasy a zážitky vymístění z těla. Jednou ve třetí třídě jsem se s pocitem, že mne něco popadlo záda, svalil v agónii na zem. Viděl jsem obrázky promítané na strop a někdy jsem byl tak vyděšený, že jsem úplně oněměl. Často jsem se uchyloval do ústraní, zdrcený a neschopný popsat, co se to se mnou děje.

Později jsem chodil od terapeuta k terapeutovi, ale nikdy jsem se necítil dost bezpečně na to, abych o tom všem mohl mluvit. Ve dvaceti čtyřech letech jsem se poprvé dostal k psychiatrovi. Po první návštěvě jsem opouštěl ordinaci s receptem na Prozac a hrstí vzorků zdarma. Zpočátku byl Prozac jako ten nejlepší šálek kávy, jaký jsem si kdy dopřál. Byl jsem velice produktivní, vstával jsem časně a cítil se přímo skvěle. Pak ale přišla manická reakce. Najednou jsem se v práci choval nezvykle, výstředně se oblékal a pouštěl se do hlasitých sporů s kolegy. Něco takového se mi stalo poprvé a dost mne to vyděsilo. Nevaroval mne ani můj lékař, ani terapeut a když manická reakce propukla, nikdo mi Prozac nevysadil. Trvalo roky, než jsem zjistil, že za to mohly tyhle prášky. Výsledkem téhle manické ataky a studu za moje chování bylo to, že jsem zanechal své práce v organizaci ochránců přírody, což byla první větší profesní příležitost, kterou jsem dostal po vysoké škole. Přišel jsem o všechny kolegy, přátele a profesní kontakty a začal se propadat do chudoby.

Zkoumání „černé díry“ psychiatrie: Mezinárodní institut vysazování psychofarmak – Mad In America

Kdokoli se ocitl ve světě psychiatrie, ví, že obsahuje některé z „černých děr“ vědy. Existuje jen málo spolehlivého vědeckého výzkumu o předpokládaném „fungování“ medikace, ještě méně o tom, co je to psychiatrické onemocnění, a nic o tom, jak medikaci vysadit. U mnohých vzbuzuje únik z diagnózy i z medikace obavy nebo je nemožný. Ti, kteří uspějí, tak činí z velké části z vlastní iniciativy, a proto jsou jakékoliv informace neověřené.

Když Carina Håkansson rozeslala pozvánky na sympozium na téma „Farmaka: Rizika a alternativy“, sjeli se lidé ze 13 zemí. Počínaje odborníky na vlastní zkušenost až po některé z předních světových vědců, minulý měsíc se shromáždilo více než 220 lidí, aby hledali alternativy k standardům péče. Když výzkumník John Read mluvil pro panel na pódiu Folkets Hus („Lidového domu“) v Göteborgu, vyjádřil respekt ke Carině: „řekla pouze, že bychom tady měli být, tak jsem dorazil“.

Každý z nás je součástí řešení

Buďme nenormální

III. TRANSFORMACE PSYCHIATRICKÉ PÉČE V ITALSKÉM TERSTU

OD ÚSTAVU K REGIONÁLNÍM SLUŽBÁM DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ

( III. část - I. část najdete zde: http://zapsychiatrii.blogspot.cz/2015/05/transformace-psychiatricke-pece-v.html )

Reforma psychiatrie a implementace služeb péče o duševní zdraví v praxi

Bylo by nemožné definovat model reformy (který by platil všude) služeb duševního zdraví s ohledem na složitost těchto procesů a velké rozdíly mezi zeměmi, kulturami a službami. Avšak po fázích zkušeností v Terstu je možné uvést univerzální aspekty reformního procesu služeb duševního zdraví.

Zákon 180 psychiatrické reformy

13. května 1978 pod tlakem procesu deinstitucionalizace v Terstu a v jiných částech Itálie byl v Itálii schválen Zákon180, který nařídil postupné nahrazení psychiatrických nemocnic radikálně novým modelem služeb regionální péče. V době vyhlášení zákona byly struktury psychiatrické léčebny v Terstu téměř kompletně rozebrány a pohyb pacientů byl minimální. Zákon 180 uvádí, že i v psychiatrii je základem zdravotní péče, spíše než posouzení o nebezpečnosti, právo člověka na péči a zdraví. Léčba se stává dobrovolnou a obvykle je prováděna v zařízeních působících v místních oblastech. V případě potřeby hospitalizace se léčba provádí v Psychiatrické diagnostické a léčebné službě všeobecných nemocnic. Zákon 180 stanoví, že nikdo nemůže být hospitalizován v psychiatrických léčebnách. Jedná se o první zákon na světě, který zakazuje psychiatrické léčebny a představuje zásadní vítězství pro ty, kteří pracovali pro reformu.

NĚKOLIK FOTEK Z ITALSKÉHO TERSTU

Bývalý areál Psychiatrické léčebny San Giovanni

Kůň je symbolem transformace péče o duševní zdraví v Terstu. Kůň s povozem vždy odvážel špinavé prádlo a potom zase přivážel čisté. Proto je symbolem změny k lepšímu...

II. TRANSFORMACE PSYCHIATRICKÉ PÉČE V ITALSKÉM TERSTU

OD ÚSTAVU K REGIONÁLNÍM SLUŽBÁM DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ

( II. část - I. část najdete zde: http://zapsychiatrii.blogspot.cz/2015/05/transformace-psychiatricke-pece-v.html )

Které problémy to pomáhá řešit?

Basaglia napsal v roce 1964, že „likvidace psychiatrické léčebny“ je „cosi naléhavě potřebného“

„… Od chvíle, kdy se ocitne za zdí, v internaci, vstupuje pacient do nové dimenze citové prázdnoty (výsledek nemoci popsaný Burtonem jako institucionální neuróza, a který bych nazval jednoduše institucionalizací); pacient je umístěn do zařízení, které bylo původně vytvořeno, aby ho učinilo neškodným, a zároveň mu nabízí léčbu; je to v praxi zařízení, které bylo navrženo paradoxně pro úplné zničení osobnosti, zařízení totálního zpředmětnění. Jestliže je duševní nemoc, svým původem, ztrátou individuality, svobody, pro nemocného člověka není ústav nic víc než místo permanentní ztráty, ve kterém je objektem nemoci a subjektem rytmu internace. Absence jakékoliv vyhlídky na budoucnost, neustálé vystavení milosti a nemilosti druhých bez sebemenších osobních sympatií, život diktovaný pouze organizačními potřebami, které - jako takové - nedokážou brát v úvahu jednotlivce a její/jeho konkrétní okolnosti: toto je institucionalizační uspořádání, kterým se vyznačuje život v ústavu.“

I. TRANSFORMACE PSYCHIATRICKÉ PÉČE V ITALSKÉM TERSTU

OD ÚSTAVU K REGIONÁLNÍM SLUŽBÁM DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ

MÁM ROZCUCHANÉ VLASY. CHTĚLA BYCH SI JE VYKARTÁČOVAT. ABYCH SI JE MOHLA VYKARTÁČOVAT, POTŘEBUJU KARTÁČ. POTŘEBUJU KARTÁČ, ALE ŽÁDNÝ NEMÁM. MÁM PRÁVO DOSTAT KARTÁČ. CHCI KARTÁČ!

I. část

V roce 1978 v Itálii zákon, který reformoval psychiatrickou pomoc, také známý jako Zákon 180, odstartoval národní proces eliminace hospitalizací pro duševní onemocnění do konce 90. let, uzavření všech léčeben a současné zavádění mnoha nových komunitních služeb, které umožňují lidem postiženým duševním onemocněním, aby vedli životy v běžné společenské soutěži. Tento zákon, který byl první svého druhu ve světě, radikálně změnil metody péče a pomoci.

Duševní nemoc obvykle nesouvisí s trestnou činností, zjišťuje výzkum

Podle studie většina pachatelů během svého života neprojevila vzory kriminálního chování, které by měly spojitost s příznaky duševní nemoci

WASHINGTON - Ve studii trestné činnosti spáchané lidmi s vážnými duševními poruchami pouze 7,5 procent z této činnosti přímo souvisí s příznaky duševní choroby podle nového výzkumu publikovaného Americkou psychologickou asociací.

Výzkumníci analyzovali 429 trestných činů spáchaných 143 pachateli s třemi hlavními typy duševních nemocí a zjistili, že 3 procenta jejich trestných činů měla přímou souvislost s příznaky těžké deprese, 4 procenta s příznaky schizofrenního onemocnění a 10 procent s příznaky bipolární poruchy.

„Když se dozvídáme o trestných činech spáchaných lidmi s duševním onemocněním, mívají obvykle velký novinový titulek, takže lidem utkví v hlavě,“ řekla vedoucí výzkumnice Jillian Peterson, PhD. „Drtivá většina lidí s duševním onemocněním nejsou násilníky, ani zločinci a nejsou ani nebezpeční.“

Komunikace s lidmi s duševním onemocněním

John dorazil do Washingtonu ráno, po patnáctihodinové cestě autobusem. Utratil svých posledních dvacet dolarů za lístek a teď přemýšlí, jak sehnat víc cigaret, jak si tak pomalu kráčí ke Kapitolu. Rýsující se horizont připomíná něco z jiné doby nebo planety a táhne Johna kupředu, stejně jako hlasy v jeho hlavě, které zesilují. Rodiny procházející městem jen stěží zaznamenají jeho potrhané oblečení a vystrašený výraz v jeho očích. Ti, kteří si toho všimnou, se mu opatrně klidí z cesty.

Jak se tak potuluje po Pensylvánské Avenue, zahlédne bílou třpytící se budovu, domov prezidenta, a napadá ho, zda nejmocnější muž v zemi dokáže zastavit jeho bolest a utrpení. Šourá se směrem k bráně, ale ploty, betonové zátarasy a strážníci tajné služby zrazují Johna od dalšího přiblížení se. Pokračuje v cestě za svým cílem. Zastaví se, aby si prohlédl bronzového muže, stojícího na podstavci a upřeně hledícího na vodu, jako figurka na přídi velké vyklenuté mateřské lodi. Sebere odvahu a vejde do kanceláře senátora. 

V českém rozpočtu na psychiatrii chybí lidská práva
8. 2. 2015

"Někteří politici se domnívají, že není efektivnější systém, protože tu přece lidé neumírají a je to za zlomek peněz, než co dává poslední evropská země. Jenže my nemáme v současném rozpočtu lidská práva. Nám sem přivezou zblázněnou mladou ženu, která se chce zabít, protože ji opustil manžel, málem ji vyhodili z práce a ještě jí onemocnělo dítě, a tady ji zavřeme na dvanáctilůžkový pokoj. Kardiologického pacienta, kterého začne bolet na hrudi, vrtulníkem dopraví do kardiocentra a během pár dní dostane péči za statisíce. To je ale na rozhodnutí politiků a občanů, jak to chtějí mít a zda je to tak v pořádku." říká Martin Hollý 

http://www.zdravotnickydenik.cz/2015/02/v-ceskem-rozpoctu-na-psychiatrii-chybi-lidska-prava/

Soud vyzval k většímu respektování práv duševně postižených
1. 4. 2015

Nemocný člověk má podle Ústavního soudu dostat prostor k vyjádření. Rozhodnutí změní praxi některých českých soudů, verdikty musejí důkladně odůvodnit.

http://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-vyzval-k-vetsimu-respektovani-prav-dusevne-postizenych/r~a3123836d85411e4a788002590604f2e/