Komunikace s lidmi s duševním onemocněním

John dorazil do Washingtonu ráno, po patnáctihodinové cestě autobusem. Utratil svých posledních dvacet dolarů za lístek a teď přemýšlí, jak sehnat víc cigaret, jak si tak pomalu kráčí ke Kapitolu. Rýsující se horizont připomíná něco z jiné doby nebo planety a táhne Johna kupředu, stejně jako hlasy v jeho hlavě, které zesilují. Rodiny procházející městem jen stěží zaznamenají jeho potrhané oblečení a vystrašený výraz v jeho očích. Ti, kteří si toho všimnou, se mu opatrně klidí z cesty.

Jak se tak potuluje po Pensylvánské Avenue, zahlédne bílou třpytící se budovu, domov prezidenta, a napadá ho, zda nejmocnější muž v zemi dokáže zastavit jeho bolest a utrpení. Šourá se směrem k bráně, ale ploty, betonové zátarasy a strážníci tajné služby zrazují Johna od dalšího přiblížení se. Pokračuje v cestě za svým cílem. Zastaví se, aby si prohlédl bronzového muže, stojícího na podstavci a upřeně hledícího na vodu, jako figurka na přídi velké vyklenuté mateřské lodi. Sebere odvahu a vejde do kanceláře senátora.