středa 6. května 2015

Největší průzkum o antidepresivech zjišťuje vysokou míru nepříznivých účinků na emoce a mezilidské vztahy

Profesor John Read
7. dubna 2015

Spíše, než abych psal o svém obvyklém hlavním zaměření, psychóze, myslel jsem, že bude aktuálnější mluvit trochu o depresi a antidepresivech. Moje přednášky o depresi pro studenty vysoké školy začínají: „To bude krátká přednáška. Deprese je způsobena depresivními okolnostmi, které se dějí  - konec příběhu.“ Samozřejmě, že pokračuji dál mluvením o různých faktorech, které činí jednu osobu jen trochu postiženou depresí a jinou velmi postiženou poté, co se udála stejná skličující okolnost…  (Včetně, samozřejmě, řady jiných depresivních okolností, které se udály před poslední depresivní okolností.)

Snažím se srozumitelně sdělit základní myšlenku, že v lidském nitru neexistuje něco, co se nazývá „deprese“ nebo „velká depresivní porucha“ nebo „depresivní nemoc“, která způsobuje, že lidé pociťují depresi - což je chyba, kterou tolik zdravotníků v oblasti duševního zdraví, povzbuzených obchodními zástupci velkých farmafirem, zdá se, dělá. Můj oblíbený příklad této hlouposti je výzkum ukazující, že sebevražda je způsobena něčím, co se nazývá deprese, a že tedy způsob, jak snížit počet sebevražd je identifikovat a léčit (samozřejmě léky) lidi s touto poruchou - spíše, než abychom identifikovali příčiny deprese a dělali něco s nimi.

Každopádně, myslel jsem si, že bych trochu přispěl k diskusi o tom, jak se zpravodajství o nedávné letecké tragédii zaměřuje tolik na údajnou „duševní nemoc“ pilota, a ne tolik na možnou roli antidepresiv. Samozřejmě, že se nikdy nedozvíme odpověď na tyto otázky, ale je důležité, domnívám se, bojovat se zjednodušujícím nesmyslem stále dokola opakovaným po většině takových tragédií, s nesmyslem, který říká, že ona osoba trpěla nemocí, která ji přiměla dělat hrozné věci.

Takže, jen abych potvrdil to, co mnozí příjemci antidepresiv, lékaři a výzkumníci říkají již dlouhou dobu, především plodný David Healy, zde jsou některé poznatky z našeho nedávného novozélandského průzkumu více než 1800 lidí, kteří brali antidepresiva, který je, domníváme se, největším průzkumem k dnešnímu dni.

Osm z 20 studovaných nežádoucích účinků bylo nahlášeno více než polovinou účastníků; nejčastěji sexuální potíže (62%) a pocit citové otupělosti (60%). Procenta pro jiné účinky zahrnovala: pocit, že jsem nesvůj 52%, agitace 47%, úbytek pozitivních pocitů - 42%, snížený zájem o druhé - 39%, sebevražednost - 39% a pocit agresivity - 28%. Pokud by si člověk musel představit kombinaci pocitů s největší pravděpodobností vedoucí ke zvýšení možnosti tragédie obnášející hromadnou ztrátu životů, stěží by udělal lépe, než kdyby si představil citovou otupělost, agitaci, agresivitu, sebevražedné chování a nezájem o druhé.

Ačkoliv nemůžeme vědět, zda tyto závěry jsou relevantní pro nedávnou tragédii, určitě se zdá, že antidepresiva mají širokou škálu nepříznivých účinků na emoce a mezilidské vztahy a že tyto účinky jsou mnohem častější, než se dříve myslelo. Samozřejmě on-line průzkum riskuje, že přitáhne lidi, kteří mají skryté pohnutky - ale 82% respondentů se také domnívalo, že léky snížily jejich depresi.

Vzhledem k tomu, že nedávné přezkoumávání zjistilo, že tyto léky nejsou pro většinu příjemců účinnější než placebo, snažili jsme se zlepšit naše pochopení placebo efektu zkoumáním, které psychosociální proměnné se týkaly toho, zda si respondenti myslí, že léky zabraly.  Zjistili jsme, že vnímaná účinnost významně souvisí s řadou nefarmakologických proměnných včetně: kvality vztahu s předepisujícím lékařem, plné informovanosti o antidepresivech předepisujícím lékařem, menší přesvědčenosti o sociálních příčinách deprese, toho, že nedošlo ke ztrátě milovaného člověka během dvou měsíců před vydáním lékařského předpisu a - možná poněkud paradoxně - víry v „chemické“, spíše než „placebo“ efekty.

Stojí za zmínku, že i skupina lidí, kteří přijali biologickou léčbu svých obtíží a (většinou) ji shledali užitečnou, bezpodmínečně nespolkla teorii „chemické nerovnováhy“ u deprese (a všeho ostatního) obhajovanou biologickou psychiatrií a farmaprůmyslem. Příčiny, se kterými nejvíce souhlasili, byly: stres v rodině (90,8% „souhlasilo“ nebo „rozhodně souhlasilo“), vztahové problémy (89,9%), ztráta blízké osoby (87,5%), finanční problémy (86,9%), izolovanost (86,3%) a zneužívání nebo zanedbávání v dětství (85,4%), s chemickou nerovnováhou (84,8%) jako sedmou v pořadí, dědičností dvanáctou a poruchou mozku třináctou.

Nakonec jsme předložili účastníkům deset možných důvodů, proč počty lékařských předpisů antidepresiv jsou tak vysoké (v roce 2013 počet receptů v Anglii - 53 milionů - překonal celkový počet obyvatel - 52,6 mil.). Mezi obvykle více odsouhlasenými vysvětleními byla: „Farmaceutické firmy úspěšně nabízejí své léky" (61%), „farmaceutické firmy úspěšně propagují medicínský pohled na deprese spojený s nemocí“ (57%), „praktičtí lékaři nemají dostatek času si promluvit s pacienty“ (59%) a „na jiné typy léčby nebyly schváleny finanční prostředky nebo jsou příliš drahé“ (56%). Nejméně odsouhlasené vysvětlení vysokého počtu lékařských předpisů bylo „antidepresiva jsou nejlepší léčba“ (20%).

Profesor John Read
John Read je ve výkonném výboru Mezinárodní společnosti pro psychologické a sociální přístupy k psychóze (ISPS) a redaktorem jejího vědeckého časopisu „Psychózy“. V roce 2015 se Dr Read  ujal funkce profesora klinické psychologie na Swinburne University of techonology v Melbourne. Je autorem řady odborných knih.

Přeložil B.L.


1 komentář: