Mýtus schizofrenie jako progresivního onemocnění mozku

Důležitý článek napsaný některými ze světově nejvýznamnějších výzkumníků toho, co psychiatrie nazývá „schizofrenií“, a zveřejněný v Bulletinu pro schizofrenii.

Článek zkoumá důkazy z celé řady úhlů pohledu a dospívá k závěru, že…

Potíže, které psychiatrie nazývá „schizofrenie“: 

• nejsou ani zdaleka dobře pochopeny a jsou natolik různorodé a složité ve svých prožitcích a výsledcích, jako jsou mnohé okolnosti, které k nim přispívají.
•  jsou mnohem lépe pochopeny nikoli jako biologická porucha mozku, ale jako syndrom: s mnoha přispívajícími a spouštěcími okolnostmi, včetně zvýšené náchylnosti dané geny, zvýšené náchylnosti dané podmínkami při porodu, okolnostmi životního prostředí, jako jsou stres, chudoba, životní události a způsoby poskytnuté léčby.

Nová vize pro psychiatrii - rozhovor

Psychiatr Jim van Os mluví s Willem Hallem o své nové vizi pro psychiatrii.

 "Co kdyby psychiatrie uznala, že schizofrenie neexistuje? Jak by diagnostické kategorie (které jsou pozůstatkem éry ústavů pro choromyslné) mohly být nahrazeny spektrem zkušeností, které ukazují, jak psychotické zkušenosti mohou být i normální?"
 

Buďme nenormální

Láska je dialogická: Mezinárodní konference a výcvik v Otevřeném dialogu ve Spojeném království

V uplynulých pěti letech došlo k dramatické explozi zájmu o Léčbu Otevřeným dialogem, jak je praktikována ve finském Torniu. Jde o humanistickou „léčbu“, která prokázala u psychotických pacientů pětileté výsledky, jež jsou zdaleka nejlepší ve vyspělém světě, a ve Spojených státech, v Evropě i jinde existují skupiny, které se snaží tuto péči „importovat“.

Výzev ohledně tohoto konání je však mnoho a minulý měsíc Open Dialogue UK v Londýně organizoval konferenci – „Za otevřenost a demokracii v péči o duševní zdraví“ – za účelem vést veřejný dialog o tom, jak pokračuje a jak se daří šíření přístupů Otevřeného dialogu do jiných zemí, a za účelem zjistit, co je potřeba, aby měl tento proces úspěch. Konference se zúčastnilo více než 600 lidí z nejméně 20 zemí, většinou z USA a Evropy, ale i s účastníky z odlehlejších oblastí, jako Nigérie a Uganda.

DESATERO DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ V 12 KROCÍCH

1. Přijímej sám sebe
Poznávej sebe, své přednosti i slabosti. Vybuduj si k sobě úctu, ale neber se velmi vážně.

2. Mluv o tom!
Hovoř o tom, co tě trápí a z čeho máš obavy. Ale poděl se i o svou radost.

3. Buď aktivní!
Život se stále mění. Vždy je za čím jít. Stanovuj si nové cíle (byť malé) a jdi za nimi.

4. Uč se nové věci!
Vždy je něco, co se dá učit. A i když se ti něco nepovede, vždy si můžeš říct "aspoň jsem to zkusil".

5. Setkávej se s přáteli
Buď otevřený vztahům. Sympatie a přátelství jsou zdrojem radosti v životě.

6. Dělej něco tvůrčího!
Každý z nás může být tvůrce. Neboj se žádné kritiky, důležité je to, co při tvorbě zažiješ a jak se při tom cítíš.

7. Zapoj se a pomáhej
Zajímej se o to, co se děje kolem tebe. Snaž se pomáhat tam, kde je to potřeba a kde se to dá.

8. Neváhej požádat o pomoc
Pokud cítíš, že tvé břemeno je příliš těžké, požádej o pomoc.

9. Odpočívej a uvolni se
Uč se odpočívat a hledej věci a činnosti, které přinášejí radost a relax.

10. Zdolávej překážky!
Každá životní překážka je novou příležitostí k růstu a změně.

11. Neboj se snít!
Tvoř si sny, pomohou ti definovat to, k čemu se chceš přiblížit.

12. Žij tady a teď!
Minulost je mrtvá a budoucnost teprve vytváříš. Jediná realita je právě teď.

https://www.dusevnezdravie.sk/desatoro-dusevneho-zdravia/

Návštěva Willa Halla v Praze

Návštěva Willa Halla v Praze! O tomto víkendu měli lidé v Praze jedinečnou příležitost setkat se s americkým...

Posted by Studio 27 "zaostřeno na duši" on 24. listopad 2015

FOKUS NA STÁŽI VE FINSKU - OTEVŘENÝ DIALOG

FOKUS NA STÁŽI VE FINSKU - OTEVŘENÝ DIALOGMinulý týden byli čtyři pracovníci Fokusu Praha na studijním pobytu v zemi...

Posted by Fokus Praha on 26. květen 2015

III. TRANSFORMACE PSYCHIATRICKÉ PÉČE V ITALSKÉM TERSTU

OD ÚSTAVU K REGIONÁLNÍM SLUŽBÁM DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ

( III. část - I. část najdete zde: http://zapsychiatrii.blogspot.cz/2015/05/transformace-psychiatricke-pece-v.html )

Reforma psychiatrie a implementace služeb péče o duševní zdraví v praxi

Bylo by nemožné definovat model reformy (který by platil všude) služeb duševního zdraví s ohledem na složitost těchto procesů a velké rozdíly mezi zeměmi, kulturami a službami. Avšak po fázích zkušeností v Terstu je možné uvést univerzální aspekty reformního procesu služeb duševního zdraví.

Zákon 180 psychiatrické reformy

13. května 1978 pod tlakem procesu deinstitucionalizace v Terstu a v jiných částech Itálie byl v Itálii schválen Zákon180, který nařídil postupné nahrazení psychiatrických nemocnic radikálně novým modelem služeb regionální péče. V době vyhlášení zákona byly struktury psychiatrické léčebny v Terstu téměř kompletně rozebrány a pohyb pacientů byl minimální. Zákon 180 uvádí, že i v psychiatrii je základem zdravotní péče, spíše než posouzení o nebezpečnosti, právo člověka na péči a zdraví. Léčba se stává dobrovolnou a obvykle je prováděna v zařízeních působících v místních oblastech. V případě potřeby hospitalizace se léčba provádí v Psychiatrické diagnostické a léčebné službě všeobecných nemocnic. Zákon 180 stanoví, že nikdo nemůže být hospitalizován v psychiatrických léčebnách. Jedná se o první zákon na světě, který zakazuje psychiatrické léčebny a představuje zásadní vítězství pro ty, kteří pracovali pro reformu.

NĚKOLIK FOTEK Z ITALSKÉHO TERSTU

Bývalý areál Psychiatrické léčebny San Giovanni

Kůň je symbolem transformace péče o duševní zdraví v Terstu. Kůň s povozem vždy odvážel špinavé prádlo a potom zase přivážel čisté. Proto je symbolem změny k lepšímu...

II. TRANSFORMACE PSYCHIATRICKÉ PÉČE V ITALSKÉM TERSTU

OD ÚSTAVU K REGIONÁLNÍM SLUŽBÁM DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ

( II. část - I. část najdete zde: http://zapsychiatrii.blogspot.cz/2015/05/transformace-psychiatricke-pece-v.html )

Které problémy to pomáhá řešit?

Basaglia napsal v roce 1964, že „likvidace psychiatrické léčebny“ je „cosi naléhavě potřebného“

„… Od chvíle, kdy se ocitne za zdí, v internaci, vstupuje pacient do nové dimenze citové prázdnoty (výsledek nemoci popsaný Burtonem jako institucionální neuróza, a který bych nazval jednoduše institucionalizací); pacient je umístěn do zařízení, které bylo původně vytvořeno, aby ho učinilo neškodným, a zároveň mu nabízí léčbu; je to v praxi zařízení, které bylo navrženo paradoxně pro úplné zničení osobnosti, zařízení totálního zpředmětnění. Jestliže je duševní nemoc, svým původem, ztrátou individuality, svobody, pro nemocného člověka není ústav nic víc než místo permanentní ztráty, ve kterém je objektem nemoci a subjektem rytmu internace. Absence jakékoliv vyhlídky na budoucnost, neustálé vystavení milosti a nemilosti druhých bez sebemenších osobních sympatií, život diktovaný pouze organizačními potřebami, které - jako takové - nedokážou brát v úvahu jednotlivce a její/jeho konkrétní okolnosti: toto je institucionalizační uspořádání, kterým se vyznačuje život v ústavu.“