Soteria – alternativa k psychiatrickým nemocnicím

Nedávný článek informuje o nepatologizujících pobytových službách v Izraeli.

John Read Ph.D. – 28. června 2022

Zdroj: https://www.psychologytoday.com/intl/blog/psychiatry-through-the-looking-glass/202206/alternative-psychiatric-hospitals

KLÍČOVÉ BODY

· Tradiční přístupy k léčbě psychózy podle „medicínského modelu“ jsou často neúčinné a hrozí u nich riziko závažných nežádoucích účinků.

· Účinná alternativa k psychiatrické hospitalizaci, která byla zahájena v Kalifornii v 70. letech 20. století, byla oživena v Izraeli.

· Nedávný článek informuje o úspěších a výzvách tří nových domů typu Soteria v Jeruzalémě a Tel Avivu.

Vědecký časopis Psychosis, který rediguji, je hrdý na to, že právě publikoval pozoruhodný článek s názvem „Model Soteria: implementace alternativy k akutní psychiatrické hospitalizaci v Izraeli“.

První dva domy Soteria byly provozovány v Kalifornii v 70. letech 20. století. Jejich vznik inicioval významný radikální psychiatr Loren Mosher, který vedl výzkum „schizofrenie“ v Národním ústavu pro duševní zdraví v USA. Loren dospěl k přesvědčení, že když ztrácíme kontakt s realitou, pomáhá nám soucit a podpůrné prostředí více než diagnostické nálepky, „antipsychotická“ medikace, elektrické šoky a psychiatrické nemocnice.

Bylo zjištěno, že jeho domy Soteria, v nichž pracovali neprofesionální pracovníci se základní schopností klidně „být s“ extrémními emočními stavy, měly z hlediska symptomů podobné výsledky jako „běžná léčba“, přestože většina obyvatel Soterie neužívala žádné psychiatrické léky. Skupina ze Soterie navíc dosahovala lepších výsledků než kontrolní skupina hospitalizovaných a léčených pacientů v ukazatelích kvality života, například při návratu do zaměstnání.

Po ukončení kalifornského projektu z důvodu odebrání finančních prostředků následovalo několik ojedinělých replikací, mimo jiné v Nizozemsku, Švédsku, Německu, Japonsku, Francii, Maďarsku a USA. Nejdéle trvající projekt probíhá ve švýcarském Bernu pod vedením psychiatra Dr. Luca Ciompiho.

Potěšilo mě, že jsem byl se svou rodinou pozván na otevření prvního ze tří domů „Soteria-Izrael“ v roce 2016 v Jeruzalémě. V domě panovala vřelá a uvolněná atmosféra, takže mi chvíli trvalo, než jsem dokázal rozeznat, kdo jsou obyvatelé a kdo personál. Jelikož nejsem věřící člověk, měl jsem smíšené pocity z přítomnosti rabína, dokud mi nebylo vysvětleno, že dotyčný není rabín, ale obyvatel, který si občas rád hraje na rabína, což zřejmě nikomu nevadilo.

Tři domy, jeden čistě mužský, jeden čistě ženský a jeden smíšený, jsou myšlenkovým počinem pozoruhodného izraelského psychiatra doktora Pesacha Lichtenberga, podporovaného neméně pozoruhodným týmem starostlivých lidských bytostí, které pro tuto misi shromáždil. Jedná se o směs profesionálního personálu a „společníků“.

 

Dr. Lichtenberg v článku v Psychosis shrnuje hlavní zásady takto:

Péče je poskytována v domácím prostředí, nikoliv v ústavu;

Skupiny jsou malé, maximálně osmičlenné;

Komunikace je otevřená;

Aktivity jsou zaměřeny na klienta;

Léčba je konsenzuální;

Není kladen důraz na medikaci;

Personál se učí být s obyvateli empaticky a bez odsuzování; a

Ústředním terapeutickým nástrojem je skupina.

 

Článek uvádí údaje o prvních 486 obyvatelích. Je poctivým zhodnocením úspěchů a neúspěchů, výzev a kompromisů, které jsou s takovým inovativním projektem nevyhnutelně spojeny. Časem se však počet obyvatel, kteří potřebovali hospitalizaci (především z důvodu sebevraždy nebo násilí), postupně snížil z 37 % v roce 2016 na 8 % v roce 2020. Jinak řečeno to znamená, že 63 % až 92 % osob, které by jinak pravděpodobně byly hospitalizovány, hospitalizováno nebylo. Kromě toho se do domu Soteria po prvním pobytu vrátilo pouze 19 % z nich, což je mnohem méně než míra opětovného přijetí do mnoha psychiatrických léčeben.

Jedním z jasných důkazů úspěchu bylo oficiální uznání modelu izraelským ministerstvem zdravotnictví, které vedlo k nedávnému zřízení dalších 10 domů „poskytujících komunitní rezidenční péči jako alternativu k akutní psychiatrické hospitalizaci“.

Model Soteria není v žádném případě jedinou alternativou k tradičnímu přístupu „medicínského modelu“, který spočívá v nálepkování (diagnostice), zamedikování, a když to selže, tak v hospitalizaci. Dva další přístupy, které se v posledních dvou desetiletích v mezinárodním měřítku skokově rozšířily, jsou přístup Otevřeného dialogu, který spojuje sociální síť člověka a hledá společná řešení, a síť Hearing Voices, která poskytuje skupiny vzájemné podpory bez patologizace a nálepkování.

Všechny účinné alternativy jsou nesmírně vítané vzhledem k tomu, že zatímco některým lidem antipsychotická medikace přinejmenším krátkodobě velmi pomáhá, mnozí své pilulky zavrhují kvůli jejich nežádoucím účinkům, mezi něž může patřit extrémní ospalost, cukrovka, obezita, sexuální dysfunkce, snížený objem mozku a zkrácení délky života. Tři alternativy uvedené v tomto článku jsou jistě v souladu s nedávnými výzvami Světové zdravotnické organizace a OSN k odklonu od tradičního, ale do značné míry neúčinného medicínského modelu směrem k humánním přístupům založeným na důkazech, které se zabývají sociálními příčinami lidského utrpení, jako jsou chudoba, zneužívání dětí, diskriminace, násilí, válečná traumata atd.

Po letech práce na několika psychiatrických lůžkových odděleních, zpočátku jako pomocná sestra a později jako klinický psycholog, jsem si často kladl otázku, proč stále trváme na tom, že shromáždíme 50 nebo 100 (dříve to bylo několik set) nejvíce strádajících a/nebo nejvíce znepokojivých lidí v komunitě, umístíme je všechny do jedné budovy a pak se divíme, že se jim nedaří lépe.

V závěru článku Lichtenberg a jeho kolegové uvádějí:

„Naše práce se připojuje k malému, ale rostoucímu počtu důkazů o tom, že zavedení modelu Soteria jako alternativy k psychiatrické hospitalizaci je proveditelné. Tyto práce společně vytvářejí pádný argument pro rozvoj zařízení typu Soteria, kde mohou být ti, kdo vyžadují celodenní psychiatrickou péči, léčeni nikoliv podle omezeného biomedicínského paradigmatu, které pohlíží na emoční strádání jako na onemocnění mozku, ale spíše pomocí bohatého systému mezilidské podpory a terapeutické komunity, kde je prioritou otevřená komunikace, respekt k jednotlivci, široké zaměření na lidské zdroje utrpení a očekávání uzdravení.“

 

O autorovi

John Read, Ph.D., publikoval více než 150 výzkumných prací, především o vztahu mezi nepříznivými životními událostmi a psychózou. Zabývá se také výzkumem negativního vlivu bio-genetických kauzálních vysvětlení na předsudky, zkušenostmi příjemců antipsychotické a antidepresivní medikace, elektrokonvulzivní terapií a rolí farmaceutického průmyslu.

John je členem rady Mezinárodního institutu pro odvykání psychiatrické medikace a anglické sítě Hearing Voices Network.

Již 11 let je redaktorem vědeckého časopisu Psychosis a editorem několika knih, včetně Models of Madness (Read J, Dillon J, Routledge, 2013) a A Straight Talking Introduction to the Causes of Mental Health Problems (Read J, Sanders P, PCCS Books, 2012).